Linka 540255: Frýdlant - Hejnice - Bílý Potok - Smědava

AKTUALIZOVÁNO PRO ROK 2011

Jízdní řád: 540255.pdf (13,6 kB)

Provozuje: ČSAD Liberec

Popis:

Zájemci mohou od 1. května využívat přepravy kol na trase Frýdlant - Hejnice - Bílý Potok - Smědava. Cestujícím s jízdními koly bude k dispozici vlek pro cca 30 kol.

Autobus vyjíždí z Frýdlantu v sobotu, v neděli a státní svátek v časech 9:00, 13:00 a 16:00 hod. Zpět ze Smědavy odjíždí autobus v 10:10, 13:50 a 17:00 hod.
V období letních prázdnin od 1.7.-31.8.2010 je nabídka rozšířena o pravidelný spoj ve všední dny v čase 9:00 z Frýdlantu hod. Ze Smědavy odjíždí autobus v 10:10.

K nakládce a vykládce kol jsou určeny tyto zastávky: Frýdlant (aut.nádr.),  Raspenava (žel.st.),  Hejnice (aut.st.), Bílý Potok (u Krakonoše)  a Bílý Potok (Smědava).

Kam na výlet:

Smědava (německy Wittighaus) je název oblasti kolem stejnojmenné horské chaty v Jizerských horách ve výšce 847 m n. m. Toto sedlo pod Smědavskou horou je vrcholem jediné silnice protínající Jizerské hory a propojující Bílý Potok a Desnou. Smědava je místem soutoku Bílé, Černé a Hnědé Smědé a tedy vzniku říčky Smědé. Samotná chata Smědava i s větší částí parkovišť patří k obci Bílý Potok (k. ú. Bílý Potok pod Smrkem), skupina domů o něco severněji na protější straně silnice však již patří k městu a katastrálnímu území Hejnice.

Oblast byla osídlena patrně od roku 1814, kdy zde žili dřevaři, uhlíři a pastevci skotu. Turistickou oblastí se stala až v polovině 19. století, roku 1841 byla na soutoku Smědých postavena první turistická chata. Roku 1891 byla k chatě přivedena silnice od Bílého Potoka a následně byla chata rozšířena o dvě křídla a prosklenou verandu. Chata brzy přestala vyhovovat zámožnějším hostům, proto nechal majitel panství – hrabě Clam-Gallas roku 1910 na protější straně silnice postavit pro své přátele nevelký dřevěný lovecký zámeček. Roku 1895 byly na trati ze Smědavy do Bílého Potoka uspořádány první závody v jízdě na saních v Čechách. 16. června 1932 chata vyhořela, roku 1935 byla postavena chata nová, stavěná podle návrhu architekta Františka Zajdla. Lovecký zámeček shořel roku 1969.

K chatě zajíždí autobus z Frýdlantu, přímo u ní je parkoviště. Je oblíbenou restaurací pro cykloturisty, běžkaře i pěší turisty. Ze Smědavy se lze vydat prakticky na libovolné místo Jizerských hor, například na: Smrk, Jizeru nebo Jizerku.

Zdroj:  www.wikipedia.org

Sklářská osada Jizerka:  Toto malebné údolí nad nímž se vypíná kopec Bukovec (1005 m.n.m.) leží nedaleko hranice s Polskem. Osada, stejně jako hory v nichž se nachází (Jizerské hory), byla kdysi pojmenována podle hory Jizera, která se tyčí do výše 1122 m. n. m. nad nedalekou Smědavou.

Osadou protéká stejnojmenná říčka Jizerka do které se vlévají mnohé přítoky včetně Safírového potoka, který byl pojmenován podle toho, že se na Jizerce těžily safíry a jiné drahé kameny. Na Jizerce se také těžily drahé kameny jako například rubíny, modré safíry, spinely, topasy a v neposlední řadě izerín, odborníky nazývaný jako ilmenit.

Jak již bylo zmíněno Jizerka se nachází nedaleko hranice s Polskem. K hraničnímu přechodu se dostanete, půjdete-li 3 kilometry po proudu říčky Jizerky. Cesta je vhodná pro pěší turistiku a horská kola. V zimě se cesta podél říčky upravuje rolbou. Běžkaři se tak mohou dostat do Polska i v obdobích, kdy jsou Jizerské hory pokryty bílou nadílkou. Cesta směrem k hraničnímu přechodu je zprvu téměř rovinatá a posléze ostře klesá k soutoku Jizerky s Jizerou. Hranice prochází středem Jizery. V roce 2005 zde byl po dlouhých jednáních mezi českými a polskými úřady (která trvala několik desetiletí) obnoven most, který slouží jako hraniční přechod. Původní most, který zde stál byl kamenný, ten stávající je dřevěný, avšak neméně krásný.

Jizerka je výjimečná svou nadmořskou výškou, která je kolem 850 metrů. Kombinace nadmořské výšky, reliéfu údolí a říčky Jizerky nahrává extrémnímu počasí v zimním období. Teploty kolem -30 °C a více nejsou na Jizerce v nočních hodinách mrazivých dnů ojedinělé. Jizerka je také bohatá na srážky, jak dešťové, tak sněhové. To jaké je právě počasí můžete sledovat na dvou webových kamerách, které snímají dění na Jizerce, jedna z nich snímá pohled z chalupy Pešákovny a druhá z chaty Horské služby, která stojí mezi Panským domem a Pyramidou. Máte tak jedinečnou možnost si naplánovat, zda právě dnes pojedete na Jizerku, či nikoli.

Při slunečných dnech je Jizerka rájem v Jizerských horách jako stvořeným pro pěší turistiku, cyklistiku (především na horských, či trekových kolech), nebo běžecké lyžování v zimních měsících.

Zdroj: www.jizerka.net

Vodní nádrž Souš

Historie

První snahy o vybudování údolních nádrží v povodí Јizery se datují od povodně v roce 1897. Vodní dílo Souš na Černé Desné v říčním kilometru 7,250 bylo vybudováno v letech 1911 - 1915. Na zpracování projektu se podílel univerzitní profesor Ing. Otto Intze. V září 1916 došlo na nedaleké Bílé Desné k protržení přehrady, kdy průlomová vlna způsobila značné materiální škody a vyžádala si i lidské životy. Tato katastrofa měla vliv na další využití a funkci přehrady Souš a byla podnětem k její rekonstrukci provedené v letech 1924 - 1927, která spočívala především v zesílení a navýšení hráze a ve zřízení drenážního systému. Druhá rekonstrukce proběhla v letech 1971 - 1974 a jejím cílem bylo využití vodní nádrže k vodárenským účelům. Po vybudování vzdouvacího jízku a odběrného objektu na Bílé Desné je část průtoku převáděna z Bílé Desné do nádrže Souš původní štolou z roku 1915.

Hráz

Přehradní hráz je přímá, zemní, sypaná z hlinitých písků s drobným štěrkěm a jílovou návodní těsnicí vrstvou tloušťky 3 - 5 m. Podloží je utěsněno na návodní straně ochrannou betonovou zdí do hloubky 8 m pod základovou spáru až na zvětralou žulu. Pod základem zdi v pravém boku hráze je provedena injekční clona. Návodní svah je opevněn dlažbou o síle 0,4 m uloženou do podkladního betonu tloušťky 0,6 m.

K převádění vody slouží dvě spodní výpusti o průměru 1 m a délce 16,75 m. Každá výpusť je opatřena dvěma klínovými šoupátky a regulačním segmentovým uzávěrem, ovládaným z domku hrázného nebo z manipulační věže. V dolní strojovně je na odbočce spodní výpusti umístěna malá vodní elektrárna o hltnosti 150 l/s a výkonu 22 kW. Boční nehrazený přeliv na levé straně hráze, délky 66,5 m, slouží k převádění velkých vod, které jsou odváděny kaskádovým korytem o osmi stupních do vývaru v podhrází.

K odběru vody pro vodárenské účely slouží věžový objekt umístěný v nádrži, odkud je voda odváděna trubním přivaděčem o délce 395 m k úpravně vody. Upravená voda slouží k zásobování Jablonce nad Nisou a Tanvaldu pitnou vodou.

Zdroj: www.wikipedia.org